ainfos.ca | indymedia.org 
Ceskoslovenska Anarchisticka Federacia
   Wiki | Nakladatelství | RSS | search 
> menu

  Správy
  Články
  Akcie
  Recenzie
  ABC
  Časopisy
  ENGLISH
  Teoretické texty
  História
  Životopisy

  Distribuce

  Odkazy
  Kontakt
   Z redakční pošty

  PROGRAMOVÉ MINIMUM ČSAF
  O nás

> vyhľadávanie

> Wiki - Encyklopedie Anarchismu
Wiki

Nakladatelství ČSAF
Anarchistický černý kříž
Antifasisticka Akce CZ
Asociace Alerta
Infoshop Sale
Green Action - informacni server o environmentalnim aktivismu
Iniciativa Ne rasismu!
Food not Bombs
Volná komunita V.A.P.
BlackBlog
infoshop Pelech
Priama akcia
Realita.TV
Chyba crew
Kulturni Kolektiv
Hip-Hop Molotov
Ateneo

A nakonec my:
Ceskoslovenska anarchisticka federace

Banner: Existence 3/2014 - Pléna, fóra, asambley…

> akcie

[29. apríla 2012] :: Praha

Přednáškový blok o anticiganismu

Autonomií proti paternalismu a anticiganismu

Pozor! Akce přesunuta!
Café v Lese (Krymská 12, Praha 10 — Vršovice)


Moderovaná debata od 14:00 za účasti zástupců z řad Romů, Jakuba Poláka, sociálních antropologů Yasara Abu Ghoshe (Praha), Andreje Grubacice (San Franscisco), antifašistů z Česka a Srbska.

Cílem debaty není bavit se o tom, co všechno je špatně v současné společnosti České republiky, jak selhávají integrační politiky vedoucí spíše k segregaci, jak hnědne společnost, jak se dělá etnobyznys a kšefty v rámci sociální politiky, jak vláda obviňuje Romy z vlastních koncepčních chyb či co všechno znemožňuje paternalistický přístup státu či rozvojových organizací. O tom se nechceme bavit. Primárním cílem je zaměřit se v debatě na to, co s neutěšenou situací dělat. Namísto selhávajícího konceptu integrace se chceme bavit o autonomii.

Debata je složená ze dvou částí:

1. „Společně proti anticiganismu z krátkodobé perspektivy“, v rámci které se chceme bavit o tom, co dělat, když se příklad šluknovských pokusů o pogromy přelije i do jiných oblastí České republiky.

2. „Autonomií proti paternalismu“, v rámci které budeme debatovat o možnostech a úskalích konceptu autonomie coby alternativy k nefungujícím koncepcím integrace a segregace. Nechceme se bavit na obecné filozoficko-sociologické rovině, nýbrž debatovat možnosti autonomie v konkrétních sférách každodenního života jakými jsou práce, zaměstnanost, právo na kulturu coby nástroj emancipace menšin zdola, bydlení, zdroje příjmu a živobytí, školy a mládež.

Cílem debaty není radovat se z toho, že jsme se vůbec dokázali sejít, nýbrž se na něčem konkrétním, na něčem s praktickým přesahem domluvit.

Chceš-li se na tom podílet, pak přijď v neděli 29. dubna. Začínáme ve 14:00.

Další info:
http://www.antifa.cz/content/29-4-od-1400-prednaska-autonomii-proti-paternalismu-anticiganismu-cafe-v-lese-praha

banner

Postavení Romů v majoritní společnosti - Alternativy dalšího vývoje

Jak vnímáme problematiku coby pořadatelé


Xenofobie majoritní společnosti trvale živená etnickou odlišností Romů a problémy soužití dvou různých kultur vytváří bludný kruh vzájemné nevraživosti. Diskriminační postoje a praktiky majoritní společnosti jsou tak živeny a ospravedlňovány jevy, které vyvolává a posiluje právě tato diskriminace. Rysy kmenového a rodového zřízení, společného po většinu historie celému lidstvu, jsou i v současnosti ve specifických odstínech vlastní některým mimoevropských i evropským kulturám. U některých kultur jakými jsou severští Laponci přetrvávají desítky let. U jiných – jako např. u kultury punku – byly nedávnou reakcí na odcizenou, individualizovanou a anonymní společnost založenou na kapitalismu. U Romů i v současnosti působí jako nejspolehlivější ochrana proti vnějším hrozbám.

Romové sami jsou jako jakási vnější, „cizopasná“ hrozba Evropy vnímáni po staletí – od dob, kdy na starý kontinent před 800 lety přišli. Již konsolidované osady Slovanů totiž chápaly Romy jako cizorodé živly, které je ohrožují podobným způsobem, jakým je ohrožovaly vpády Hunů, Avarů či Mongolů z Asie. I přes staletí trvající nevraživost, jež můžeme pozorovat i v přístupu dnešní většinové společnosti, Romové v Evropě zůstali. A nejen to, podařilo se jim – k nevoli velkých evropských společností – zachovat vlastní svébytnost.

Po celý středověk si romské komunity uchovávaly svou vlastní identitu, kulturu, jazyk a fungovaly jako autonomní samosprávné celky s vlastním voleným vedením. Navzdory častým pogromistickým atakům dokázaly být nezřídka i vítaným přínosem pro okolní společnost – nejen jako hudebníci apod., ale i jako zruční řemeslnící zejména kováři a kotláři (v zpracování železa měly náskok oproti starousedlíkům). Když to nešlo jinak, svou autonomii zachraňovali kočováním. To se ovšem změnilo s příchodem moderní doby. Nástup průmyslové výroby s oslabením významu řemeslné výroby a upevňování kontroly společností centralizovaným státem s výkonnou byrokracií, napomohly výrazné destrukci relativně autonomních romských komunit. Možnosti legální obživy se zánikem tradičních řemesel a forem podnikání se výrazně zmenšil, zato vzrostl tlak na podrobení se byrokratické moci státu a přijetí standardních vzorců chování.

Proti tomuto tlaku se zformovaly emancipační aktivity Romů samotných. Tak jako se v průběhu 19. století zformovaly novodobé evropské národy s určitým zpožděním už na přelomu 19. a 20. století se objevuje úsilí o romské „národní obrození“. Objevuje se idea a snahy o uznání Romů jako exteritoriálního evropského národa. Jejich oprávněnost podporuje skutečnost, že navzdory vzájemnému odloučení v hranicích států si Romové uchovali společný jazyk, kultury a to čemu říkají „romství“ - svébytné vzorce vzájemných vztahů, které je odlišují od evropských standardů. Určitý úspěch romských organizací působících na mezistátní úrovni představuje ustanovení společného orgánu Romů a travelerů při Radě Evropy.

Situace v ČR
Za minulého režimu byly emancipační snahy až na krátké období v tzv. krizových letech 68 – 69 zásadně odmítány. O Romech oficiální dokumenty hovořily jako o „obyvatelstvu cikánského původu“ a byly podrobeni intenzivní asimilaci (zákaz kočování, zabavení povozů, nucené přesídlování a rozestěhování rodin, sterilizace žen, zařazování dětí do zvláštních škol, odebírání do ústavů). Po převratu v listopadu 1989 byli Romové uznáni jako národnostní menšina, avšak kolektivní práva zakotvená v mezinárodních dokumentech a v nově přijaté Listině základních práv, jako právo na vzděláni v jejich jazyce a účasti na řešení věcí jich se týkajících, jim nebylo umožněno realizovat. V popřevratové atmosféře se dostalo několik Romů do centrálních zastupitelských sborů, záhy však v Parlamentu nezůstal Rom jediný. Stát sice začal poměrně štědře dotovat romskou kulturu, ovšem hlavním problémem se stala zhoršující se sociální situace, diskriminace v přístupu k zaměstnání a bydlení a rostoucí protiromské nálady většinové společnosti, vyúsťující v organizované násilí včetně série rasově motivovaných vražd.

Po rozpadu Československa v roce 1993 přijatý zákon o občanství zbavil Romy narozené na Slovensku státního občanství (a jich byla většina – čeští Romové skončili téměř na 100% v hitlerovských koncentrácích a do Čech byli pak v 50. a 60. letech masivně přestěhovávání Romové ze slovenských osad). I když byl přístup k Romům zejména díky mezinárodní kritice postupně zmírněn, zanechal své stopy: spolu s důsledky zavádění tržního hospodářství, hospodářského útlumu v první polovině 90. let a vzniku nových vyloučených regionů v zemi vedl k hlubokému sociálnímu propadu valné části romské populace. Následovala reforma veřejné správy – zrušení okresních úřadů jako orgánů státní správy a převedení jejich kompetencí na místní samosprávy vedlo k výraznému oslabení státní sociální a proti diskriminační politiky, nad kterou začaly vítězit lokální materiální zájmy místních samospráv prosazujících často spíše zájmy různých podnikatelských loby a mafií, což vedlo k zesílení segregace a vzniku ghet.

To spolu s prokazatelně nedůsledným stíháním diskriminačního násilí posilovalo u Romů pocit, že stát není schopen a ani nemá zájem poskytnout jim potřebnou sociální ochranu a ani zajistit základní bezpečnost. Od poloviny 90. let tak začala sílit vlna emigrace do západoevropských států a Kanady.

Určitý obrat slibovalo zřízení Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity v roce 1997 a zřízení zmocněnce vlády pro lidská práva. Navzdory volání po romské reprezentaci, která by byla partnerem vlády, dlouho odkládaný menšinový zákon zůstal jen prázdnou formální deklarací. Právo na účast na správě vlastních věcí sice menšinový zákon spolu s mezinárodními úmluvami a Listinou proklamoval, ale v praxi nezajistil, natož aby vytvářel prostor pro vznik demokraticky volené reprezentace a samosprávy. Posléze přijatý Program romské integrace jen posílil dosavadní paternalistickou praxi. Zcela odmítl emancipační snahy Romů, zneužil historicky opodstatněnou obavu Romů hlásit se při sčítání lidu jako Romové (předválečné údaje byli předány nacistickým okupantům) a přišel s tvrzením, že vlastně Romové a jejich kultura už neexistují - že to, co tu přežívá je „kultura chudoby“ a její nositelé se svou etnicitou nezabývají. Opírá se v tomto bodě nejen o názory plzeňských kulturologů Marka Jakoubka a Tomáše Hirta, ale i o oficiální postoj EU. Je pravda, že tady Česká republika Evropskou unii poněkud předběhla. V době, kdy komisařka EU Diamantopoulová teprve vyzývá evropské Romy (2003), aby se vzdali svého romství a přizpůsobili stylu evropské civilizace za příslib účinné pomoci, čeští experti již rozhodli, že u nás je to přeci hotová věc.

Po roce 2000 tak dochází k redefinici oficiální státní politiky, která problém vztahu majoritní společnosti a Romů redukuje na problém chudoby. Ten si má vzít na starost agentura zabývající se sociálním vyloučením a řešit jen konkrétní sociální situaci jednotlivých klientů. Etnickým rozměrem se nebude zabývat. Interní analýzy samotných autorů této koncepce připouštějí malou účinnost takovýchto státních politik a konstatují na základě vlastních průzkumů, že pokud dojde k sociálnímu vzestupu, jsou to jen jednotlivé případy a je to zásluhou vlastní iniciativy spíše než institucionální podporou. K dosažení alespoň nějakých výsledků je podle nich třeba se zaměřit na vybrané jednotlivce a pomáhat jim v individuálním vzestupu. Individualismus jde proti ideji člověka coby člena nějaké komunity, romského kolektivu. Zájmy jednotlivce jsou zde výše než sdílené zájmy skupiny.

Naše alternativa
Koncepce státní politiky stojící na „Agentuře“, která má bojovat proti sociálnímu vyloučení se zrodila v době relativní hospodářské prosperity. Pokud má mít alespoň nějaké výsledky, vyžadovala by masivní finanční náklady. Oslabování sociálního státu a omezování prostředků na sociální agendu, k němuž dochází v poslední době, dále oslabuje šance na dosažení proklamovaného cíle. Po 2 letech působení na Šluknovsku si nechala vypracovat audit, který dokazoval, že je úspěšná. Krátce na to vypukly známé nepokoje. Proti romské nálady vyústily v pogromistické útoky, kde tragickým následkům zabránilo jen masivní nasazení policejních těžkooděnců. Od plánovaných projektů sociální práce dnes řada obcí ustupuje, nebo na ně nejsou peníze. Místo toho politici dál sbírají populistické body přitvrzováním represí vůči tzv. „nepřizpůsobivým“ a faktickým prohlubováním jejich segregace navzdory oficiálním frázím o integraci. Koncepce „Agentury“ se zrodila před deseti lety. Leccos naznačuje, že tudy cesta k vyřešení soužití Romů s majoritou nevede.

Jsme přesvědčeni, že pro Romy, stejně jako pro další ohrožené skupiny, spíše než spoléhaní na pomoc státu a paternalistický přístup různých nevládních organizací, je přínosnější rozvíjení vlastní iniciativy postavené na vzájemné solidaritě a spolupráci. Zejména pro Romy to pak znamená obnovení vlastního sebevědomí, hrdosti a důstojnosti. Cesta skrze uplatnění kolektivních práv dává pak šanci každému, nejen hrstce výjimečných - obzvláště asertivních a bezskrupulózních. Proto podporujeme emancipační úsilí Romů. Od majoritní společnosti očekáváme nikoli paternalistickou péči, ale uvolnění prostoru pro vznik takovýchto samosprávných společenství. To je alternativa, kterou vidíme jako perspektivní nejen pro Romy.

Diskuse nad možnostmi vzniku takovýchto autonomních společenství, principy jejich fungování a zvládání vnitřních i vnějších rizik, jež je ohrožují, by měla patřit k hlavní náplni připravovaného setkání. Naši rozpracovanou konkrétnější představu možných řešení jako materiál k diskusi můžeme zájemcům zaslat ještě před vlastní akcí, pokud si o něj napíší na email platformy info[a]1maj[dot]cz.

http://1maj.cz/2012/program


> novinky na csaf.cz
20.8.> akcie
10.10. - Benefit pro nakladatelství Pravěk

20.8.> akcie
31.8. - Bezpeněžní zóna

17.8.> správy
Podpora Prague Pride

15.8.> akcie
5.9. - 8. balkánský anarchistický bookfair

13.8.> akcie
14.8. - Pochod za ukončení blokády Gazy a uctění obětí masakru

13.8.> akcie
13.8. - Pochod za solidaritu s Gazou

30.7.> správy
Pardubice: Solidarita s vídeňským squatem

27.7.> správy
Česká Třebová: Svobodu pro Joela!

24.7.> správy
Transparenty proti masakru v Gaze

[viac...]
> čo sa píše inde ...
20-08-2014
Jak Západ vyrábí džihádisty

19-08-2014
Rozhovor s Dmitrijem Rezanovičem

19-08-2014
Jak se ztrapnit na Prague Pride

18-08-2014
Lety — historie, o které se neučí

18-08-2014
Víťazstvo CNT-Granada proti Portinox – Teka

18-08-2014
Průvod oplzlosti a lhostejná česká společnost

17-08-2014
Ani s Ukrajinou, ani s Ruskem! – Budujme svůj vlastní, třetí tábor, tábor sociální revoluce!

[viac...]
 
     anti © www.csaf.cz