7. března 2010 byli ve Varšavě vyhlášeni „vítězové“ ceny Nejhorší zaměstnavatel roku 2009. Letos byla soutěž o dost těžší, protože se muselo vybírat z přibližně 150 nominací zaslaných naštvanými pracujícími. Speciální pozornost byla věnována dvěma firmám, z nichž se ozvalo nejvíce zaměstnanců: banka PKO BP a Empik, největší polský řetězec knihkupectví.

Zaměstnanci si nejčastěji stěžovali na mobbing, nezaplacené přesčasy, diskriminaci a náhodné rozmary šéfa. Některé stížnosti však byly proti ostatním mnohem závažnější a našly se také tak pobuřující, že si prorazily cestu do užšího výběru. Vítězi letošní soutěže se stali:

3. místo – firma Heko z Poznaně. Společnost je spojena s managementem likvidace odpadu. Navzdory faktu, že je společnost řízena ženou, největším problémem je diskriminace na základě pohlaví. Žena, která poslala nominaci, zmiňuje, že ženy v Heko jsou speciálně vybírány na základě inkvizicí do jejich osobního života. Běžný je také mobbing. Je tu však jedna věc, která inspirovala organizátory soutěže k ocenění Heko víc než cokoli ostatního. Společnost je pravděpodobně krajně paranoidní vůči případné povinnosti platit mateřskou dovolenou a je „zaujata“ tím, co ženy dělají s vlastními těly. Aby mohli vyzvídat a zhodnotit, zda někdo neskrývá počátek těhotenství, ukázalo se, že management prochází věci žen, včetně peněženek a kontroluje ženské toalety, kde hledá použité vložky.

2. místo nezískala společnost, ale konkrétní osoba - Kamila Chorostecka, majitelka barů a fast food restaurací ve Wroclawi. Kamila ráda dává zaměstnancům pokuty za nejrůznější přestupky. Ačkoli smlouvě vymezené tresty mohou být pracujícím legálně ukládány, to co dělala ona, je ilegální. S přibývajícím množstvím pokut na konci měsíce získala pracující, kteří dřeli měsíc, někdy i déle prakticky za nic. Jinak řečeno, vymýšlí spoustu výmluv pro to, aby nemusela pracovníkům platit. Zaměstnanec může dostat pokutu za to, že si navlékne svetr přes košili s krátkým rukávem, která je vyžadována i přesto, že je zima a lidé musí pracovat venku. V jiném příkladě jde o fast food, kde je obsluha vevnitř, ale stoly jsou venku. Pracovník, který musí obsloužit celý podnik sám, může být ve stejný čas postaven před dva protichůdné rozkazy. Nenechat vnitřní část bez dohledu a nenechat nepořádek na stolech venku. Opuštění vnitřní části, aby uklidil odpad, může být důvodem k pokutě, stejně jako neudělat nic. Jinými slovy, Kamila je pěkná svině a popisy jejích činů jí pomohli k druhému místo v této síni hanby.

„Vítěz“ soutěže je však mnohem nebezpečnější. Tuto ostudu si zasložila společnost Alpine, která staví Národní stadion ve Varšavě a vystavěla dálnici A1 Silesia. Přišlo na ni mnoho stížností z obou lokalit. Nejvážnějším problémem byl incident, který stál život dva zaměstnance při práci na Národním stadionu ve Varšavě. Pracující odhalili dlouhou sérii nedbalostí a zatajování. Zaměstnanci tvrdí, že firma zfalšovala dokumenty, aby skryla svou zodpovědnost.

Díky využití komplikované sítě subdodavatelů není momentálně Alpine oficiálním zaměstnavatelem velké části lidí na svých staveništích. Pracující často vůbec nevědí, kdo je momentálně jejich zaměstnavatelem. Dalšími problémy jsou nedostatečné platy, nucené neplacené přesčasy, nebezpečné podmínky a podprůměrné ubytování (vymrzlé stavební buňky).

Pracovníci na A1 si stěžovali, že projekt dálnice byl spíš jako pracovní tábor. Lidé byli nuceni pracovat 16 až 18 hodin denně, 7 dní v týdnu. Vyskytlo mnoho problémů, včetně přidávání příloh ke smlouvám, které snižovaly plat. Ti, kteří odmítli podepsat, byli bez oznámení vyhozeni.

Organizátoři na konci své zprávy slibují: „Všichni nejhorší zaměstnavatelé budou vyhlášeni v tisku a jejich „ceny“ budou doručeny drsným stylem.“



Zdroj: zsp.net.pl