V pondělí 9. července 2012 se v Letech u Písku odehraje „vládní“ verze piety romského holocaustu, na níž pronese projev předseda vlády Petr Nečas. Organizací pietního aktu pověřila vládnoucí garnitura Památník Lidice a zcela obešla jak Romy, kteří z vlastní iniciativy pietní tryzny organizují, tak pozůstalé po obětech genocidy z koncentráku v Letech. Tradiční pietní setkání v Letech, organizované Romy, proběhlo ovšem už v květnu tohoto roku, aniž by mu tehdy vláda věnovala patřičnou pozornost. Romské organizace vyzvaly tedy k bojkotu červencového pietního aktu, který v Letech u Písku pořádá lidický památník a Úřad vlády (více ZDE).

Snaha převzít kontrolu i nad konáním symbolických akcí připomínajících romský holocaust je pro zdejší výkonnou politickou moc příznačná a je jen drobným formálním doplňkem dlouhodobého asimilačního tlaku na Romy a soudobé tiché podpory anticiganismu, živeného zdaleka ne pouze krajní pravicí. Pokud jde konkrétně o odkaz na oběti romského holocaustu na našem území, přinejmenším od roku 2005 jsou právě Lety u Písku všeobecně známy díky mediální kauze, jejímž tématem byl spor o odstranění provozu velkokapacitního vepřína z bezprostředního okolí pietního místa, odkazujícího na válečnou rasovou genocidu. V dotyčných místech bylo od 10. srpna 1940 do 6. srpna 1943 internační zařízení fungující v rámci říšského systému nucené táborové koncentrace osob určených k vyloučení ze společnosti, poté k rasové segregaci a k deportacím do osvětimského cikánského tábora.

Mediálně prezentovaná kauza měla několik rovin. Na počátku stála polistopadová iniciativa Romů umožnit pietní připomínku romských obětí z období druhé světové války právě na místě, které je s válečným utrpením českých Romů úzce spjato. Na „skandálnosti“ získala kauza díky tomu, že se z ní stalo téma politické (za úřednické vlády v roce 1998), a ekonomické: pro vybudování důstojného památníku by bylo nutné odstranit velkokapacitní vepřín, jehož provoz v těsné blízkosti pietního místa je nepřijatelný zejména z etických důvodů. Zásluhou zahraničních novinářů kauza tehdy překročila české hranice a vláda byla nucena zdůvodnit Evropské unii, proč neuvolní finanční prostředky pro odstranění vepřína. Vypjatá mediální diskuse nakonec vedla k otevření otázky (české) viny za válečné oběti, k poměřování (prý malého) počtu obětí a peněz na vybudování pietního místa, k počítání metrů, které leží mezi vepřínem a místem někdejšího tábora a k absurdním rozpravám nad přesnou terminologií týkající se dobové správy a zákonného zabezpečení nacistické válečné genocidy – hledaly se detailní rozdíly mezi tábory administrativně vedenými jako kárné, pracovní, cikánské, sběrné, koncentrační.

Napříč politickým spektrem se prostřednictvím korporátních médií nesly výroky potvrzující selektivní přístup k minulosti a zdůrazňování současného konfliktu mezi majoritou a minoritou. Pomyslným vrcholem bylo konstatování prezidenta Klause o letském táboře, který byl prý zřízen pro ty, co odmítali pracovat a zemřeli zde prostě na tyfus. (Oporou nehorázných politických vystoupení kolem památníku v Letech bylo mimo jiné i zjištění Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu, který má za úkol vládní přístup „vědecky“ posvěcovat: páchání trestného činu genocidy konkrétně v táboře v Letech u Písku se podle zprávy úřadu zveřejněné v roce 1998 nepodařilo prokázat.)

Nelze říct, že se od tzv. kauzy Lety nic nezměnilo: prasečák sice stojí, zato anticiganismus se šíří a slouží mocným k odvrácení pozornosti lidí od skutečných ekonomických a politických příčin všeobecně neutěšeného stavu společnosti. Za daných okolností považujeme další politický pokus o marginalizaci romských aktivit, zvláště ve výše uvedeném kontextu, za urážlivý a nepřijatelný a podporujeme bojkot vládní pietní akce 9. července 2012 v Letech.