16. 3. proběhla od dvou hodin na pražském Staroměstském náměstí další demonstrace proti válce, opět v režii International Peace Marches a Iniciativy proti válce. na akci zazněly mj. projevy Petra Uhla či předsedy Česko-irácké společnosti. Průvod asi 600-800 lidí se poté vydal na pochod k britské a americké ambasádě.

Anarchisté se zúčastnili svým blokem, který měl sraz půl hodiny před začátkem akce na Palackého náměstí. Zde byl asi padesáti účastníkům přečten projev (distribuovaný na samotné demonstraci formou letáků) a následoval pochod na demonstraci. text projevu přetiskujeme.

Proti válce Sadáma a Bushe

Za svobodu pro Irák, USA i celý svět

Setkáváme se tu, abychom vyjádřili jasný nesouhlas s válkou proti Iráku. Neděláme to proto, abychom vyjádřili podporu iráckému režimu. Odmítáme Sadáma Husajna a hnusí se nám jeho diktatura. Víme ale moc dobře, že brutalita jejích metod není skutečným důvodem války. Proč by jinak Spojené státy americké podporovaly nábožensko fundamentalistickou Saudskou Arábii? Není jím ani péče o Sadámovy oběti – například o Kurdy. Proč by jinak Spojené státy americké spolupracovaly s Tureckem, které je proslulé vražděním svých vlastních i iráckých obyvatel kurdského původu. Nebo jsou Kurdové ubohými oběťmi jen když je vraždí Sadámovy jednotky, zatímco pokud jsou zabíjeni tureckou soldateskou, stávají se legitimními cíli? Vypráví se nám, že cílem války v Iráku je nastolit „demokracii“, že ta jako jediná může zajistit bezpečnost západu. Skutečné demokracie, skutečného rozhodování lidu se ale ve skutečnosti vládci západu bojí jako čert kříže, protože by znamenala překážku pro jejich plány. Viděli jsme to jasně v případě války v Afghánistánu. USA se v sousedním strategicky důležitém Pákistánu opíraly o vojenskou diktaturu, která drasticky potlačovala protiválečné demonstrace vyjadřující názory většiny obyvatel.

Důvody války jsou až příliš jasné. Jako vždy jde i nyní o ekonomické a mocenské zájmy. Je to především ropa, značně docházející surovina pohánějící auta právě tak, jako strategická odvětví průmyslu. Její zásoby se pomalu tenčí, namísto racionálního omezení jejího využívání a hledání alternativ jsme ale svědky o to větší rvačky o to, co z nich zbývá. Ceny jdou pochopitelně nahoru. Je tu proto zcela logický zájem USA získat si druhé největší ropné rezervy, nacházející se právě v Iráku, pod svou přímou kontrolu. Pochopitelně na úkor obyčejných Iráčanů, jejichž nynější strádání kvůli vražednému embargu i ostřelování v bezletových zónách vystřídá přímá válka.

Dalším důvodem je ale také situace v samotných Spojených státech amerických. Jejich zahraniční politika je pokračováním té vnitřní jinými prostředky. Válka znamená posílení špiclování, skandalizování odlišných názorů a plíživého návratu maccarthnystických manýr. Krok za krokem se omezují občanské svobody a lidé jsou šikanováni už za pouhá mírová trička.

Odmítáme tedy postoj Spojených států amerických. Nechceme ale a ani nemůžeme trpět iluzemi ani o postojích států, které se staví proti válce. Kdože nás to chce přesvědčit o svých mírotvorných záměrech? Francie, podporující mimo jiné i zbraněmi brutální režimy v Africe? Německo, které asistovalo krvavému rozpadu Jugoslávie? Nebo Rusko, vedoucí vražednou válku proti čečenskému lidu? Jejich nesouhlas s válkou tak připomíná spíše než co jiného reptání loupežníků, kteří mají pocit, že je jejich náčelník odstrčil od náležitého podílu na lupu.

Jsme anarchisté a anarchistky a proto budeme vždy stát na straně těch, kteří kritizují a odmítají zločiny vlád. Nejsme ale populisté, abychom se tvářili, že to stačí. Tyto zločiny jsou pevně zakotveny v kapitalistickém systému a jeho institucích. Nemá cenu usilovat o to, aby byla válka zastavena dejme tomu OSN a představovat si tuto organizaci jako nějakou kvalitativně lepší alternativu americkému unilateralismu.

Říkáme, že je třeba, abychom se zároveň s boji proti zločinům mocných organizovali k tomu, abychom je této moci zbavili. Tvrdí nám, že politiku musí dělat zodpovědní politici, že lidé si nemohou rozhodovat sami. Každodenně vidíme kolem sebe, kam tato jejich profesionální politika vede. K válce, strádání, sociálním a ekologickým kolapsům. Je nutné, aby bylo o věcech rozhodováno všemi, jichž se tyto věci týkají. Je nutné zásadním způsobem změnit uspořádání společnosti. Je třeba odstranit nadvládu a organizovat společnost na samosprávných základech, odstranit kapitalismus a vytvořit společnost fungující na zásadách ekonomické vzájemnosti. Akce proti válce jsou k tomu prvním krokem. Jaký bude ten další?