Už jsou tu opět volby do poslanecké sněmovny. A člověku je dávána falešná naděje, že může o něčem rozhodnout, něco změnit. Ale je tomu opravdu tak? Nebo platí staré anarchistické heslo: „Kdyby mohly volby něco změnit, už dávno by je zakázali“?

Demokracie znamená ve svém nejzákladnějším smyslu „vládu lidu“ (ve druhém pádě). Parlamentní demokracie znamená také „vládu lidu“, ale v pádě třetím. Tedy nikoliv, že vládne a rozhoduje lid, ale že je vládnuto lidu. Ohánějí-li se politici demokracií, vždy mají na mysli tu druhou – tu, kdy oni neslouží lidem, ale lidé jim. Navíc skutečná demokracie je neslučitelná s kapitalismem. Nebo se snad dá mluvit o tom, že lidé mají rozhodovací pravomoci v systému, jehož nejdůležitější složka – hospodářství – je ovládána menšinou vlastníků a řízena menšinou managerů? Vždyť právě tito rozhodují o osudech lidí bez toho, aby se jich ptali na jejich názor. To oni rozhodují o životní úrovni sebe samých a těch, kdož pro ně pracují. Komu myslíte, že přejí? Sobě, nebo řadovým pracujícím? To oni rozhodují, že se bude propouštět a přesouvat výroba do zemí s levnější pracovní silou a horšími pracovními podmínkami. Ptá se přitom někdo na názor toho údajně „svrchovaného lidu“?

A jak fungují poslanci, jimž bychom měli dát své hlasy? Sami sobě odhlasují různé výhody, cestují skoro zadarmo, požívají imunity, do „práce“ chodí, jak se jim to zrovna hodí. Mezi lidmi se ukazují zpravidla jen před volbami, aby si získali jejich přízeň. Naslibují pár věcí, o svých skutečných plánech raději pomlčí. Po zbytek volebního období je obyčejný člověk nezajímá. Hlavně že se postarají o koryta pro sebe a své známé. Zájmy lidí jim jsou ukradené, místo toho naslouchají zástupům lobbyistů, kteří hájí především zájmy průmyslových koncernů a finančních kruhů. A když už je poslanec jednou zvolen, může dělat cokoliv beze strachu, že ho jeho voliči odvolají. Tato možnost lidem prostě umožněna nebyla.

Dějiny nám jasně ukazují, že moc korumpuje. To platí i pro parlamentní demokracii. I kdyby šel někdo se sebelepšími úmysly do boje o moc a získal ji, dopadne stejně jako všichni podobní před ním. Moc ho změní a jeho původní zásady budou ty tam. Nebo znáte nějaký případ, kdy tomu bylo jinak? Navíc volby jsou především o penězích. Kdo je nemá, je bez šance. Lidé totiž nevybírají ze svého středu někoho, koho znají. Tak jak to již v konzumním kapitalismu chodí, úspěšný je ten, kdo má nejlepší reklamu, a ta něco stojí.

Volby nám nenabízejí žádnou alternativu. Je to, jako bychom si „svobodně“ vybírali mezi Coca Colou a Pepsi Colou. Všechny strany nabízejí kapitalistický systém, liší se jen v detailech. ODS hájí tradičně zájmy nejvyšších příjmových skupin, stejně tak chce činit nově vzniklá konzervativní TOP 09. ČSSD natírá kapitalismus na růžovo, ale její představitelé jsou s ekonomickými elitami spojeni stejně jako v jiných stranách. Lidovci sou tradičně ochotni vládnout s kýmkoliv, pragmaticky si udržují svá korýtka. Zelení se ukázali být ekologičtějším satelitem ODS. Zklamali tak naději těch, co je volili, že by se jejich příchodem mohlo něco změnit. A tak potvrdili tvrzení anarchistů, že se budou chovat stejně jako ostatní politici. KSČM je svou podstatou umírněná sociálně demokratická strana s podporou nostalgiků po minulém režimu. Výtržnostmi se na sebe snaží upozornit Dělnická strana, reakční fašistická partaj s členskou základnou, kterou tvoří mladí neonacisté. Pro člověka cenícího si svobody žádná alternativa.

Volby neznamenají pro většinu lidí, že si mohou vybrat budoucnost dle vlastních představ, důstojnější život a rozšíření svobod. Stávají se volbou menšího zla. Je však velmi těžké určit, které z nabízených zel je menší. Anarchisté a anarchistky tradičně k volbám nepůjdou. Jejich cílem nejsou žádná menší zla, ale aby si lidé o svých záležitostech rozhodovali sami; aby veškerá rozhodnutí vycházela zdola; aby případní delegáti zvolení pro vykonávání určité funkce byli kdykoliv při porušení či překročení daného mandátu odvolatelní; aby i v hospodářské sféře rozhodovali ti, kdož pracují. Proti parlamentní demokracii a kapitalismu stavíme skutečnou vládu lidí. Nikoliv však vládu ve smyslu ovládání jedněch druhými, ale „vládu“ ve smyslu možnosti mít vlastní životy ve svých rukou – možnosti přímo se podílet na správě záležitostí, které se nás bezprostředně týkají.

A3 (září 2009) ke stažení ZDE

Leták Proč nevolit? ke stažení ZDE