12. ledna v 16:53 hodin místního času postihlo západní část karibského ostrova Hispaniola zemětřesení o síle 7,0 Richterovy stupnice. Epicentrum se nacházelo v blízkosti hlavního města Haiti Port-au-Prince. Katastrofa postihla tři milióny z devíti miliónů obyvatel státu a podle odhadů za sebou zanechala na 200 000 obětí, převážně zavalených sutinami padajících domů. Proč muselo v 21. století zemřít tolik lidí na následky zemětřesení, které se dalo podle některých seismologů očekávat (viz Britské listy)?

Zkorumpovaný Červený kříž

I více než týden po neštěstí potřebují lidé Haiti naši pomoc, finanční i materiální! Přesto americký anti-autoritářský server infoshop.org varuje před zasíláním finančních darů prostřednictvím Červeného kříže. Červený kříž (ČK) je známý buzerací svých zaměstnanců v rozvojových zemích a loni dokonce jeho argentinská pobočka z ideových důvodů propustila odboráře a anarchosyndikalistu Federica Puye.

Mnohem závažnějším důvodem jsou však korupční aféry, které instituci provázely během poskytování pomoci lidem New Orleans po devastaci hurikánem Katrina. Červený kříž tehdy figuroval jako největší zprostředkovatel finanční pomoci. Případ odhalil nesrovnalosti při financování automobilů z půjčovny, přítomnost software určeného k zneužití databáze kreditních karet dárců a zneužití darovaných prostředků na platby za parkování. 49 lidí z ČK čelilo obvinění ze zneužití prostředků určených obětem hurikánu (zdroj: BBC).

Zasílejte proto raději svou finanční pomoc na konto mezinárodní organizace Lékaři bez hranic 210 10 50 700/2700, VS 111, nebo zašlete prostředky organizaci Grassroots International, která se zabývá zpřístupňováním pitné vody, potravin a půdy a podporuje sociální hnutí v chudých oblastech. V tomto případě ale počítejte, že si vaše banka naúčtuje minimálně dvou set korunový poplatek, proto je vhodné domluvit se s přáteli a poslat částku společně.



Donekonečna znásilňovaná kolonie

Pojďme se ale podívat na kořeny tragédie, respektive nepřipravenosti na katastrofu takových rozměrů, pramenící z fatální chudoby. Haiti lze bez rozpaků prohlásit za ostudu západní demokracie a jeho lid za oběti tisíce let trvajícího útlaku a nadvlády člověka nad člověkem. Nejchudší zemi západní polokoule charakterizují otřesné statistiky: 80% obyvatel pod hranicí chudoby; 60% obyvatel nemělo ani před zemětřesením přístup k základní zdravotní péči; 90% dětí na Haiti trpí nemocemi přenášenými vodou a střevními parazity; přibližně 5% dospělé populace na Haiti je nakaženo virem HIV; gramotnost obyvatelstva vězí pod hranicí 53%. (zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Haiti)

Na ostrov Hispaniola, na jehož západním břehu Haiti leží, narazil v roce 1492 Kryštof Kolumbus. Španělským okupantům 'trvalo' čtyřicet let než vyvraždili veškeré původní obyvatelstvo. Chybějící pracovní síla byla nahrazena dovozem otroků z Afriky. Západní břeh ostrova, tedy území dnešního Haiti, začali okupovat Francouzi. Po několikerých povstáních otroků byli nakonec roku 1804 ze země vyhnáni. Haitským povstáním otroků a roli střední třídy mulatů se podrobně věnuje článek Immanuela Wallersteina.

Po koloniální éře otevřeného násilí nastupuje éra dravé ekonomiky a skrytého násilí v podobě neoliberálních reforem. Zavádění nepopulárních reforem, které se v rozvojových zemích dotýkají především přístupu obyčejných lidí k půdě, se však tradičně neobešlo bez mocenských přesunů. Ty byly v tomto případě převážně režírovány USA a ovlivněny politickým bojem mezi demokraty a republikány. Nekonečné mocenské přesuny si podle některých odhadů vyžádaly počet obětí dosahující 200 000, včetně dětí a mladých dívek, které před smrtí neunikly znásilnění. Výsledkem ekonomické kolonizace USA a nadnárodních korporací je pak paradoxně znějící spojení – hladomor v Karibiku. O důsledku reforem podrobně vypovídá článek na csaf.cz, Jak zavraždili haitskou rýži.



V hlavní roli kapitalismus

Mnozí aktivisté a aktivistky, nejen z anarchistického hnutí, přičítají velkou vinu za obrovský počet obětí kapitalismu. Přestože nás autority donekonečna přesvědčují, že žijeme v demokratické společnosti – ekonomika ve skutečnosti na žádných demokratických principech nefunguje, ale naopak zvýhodňuje 'hodnoty', jako jsou dravost, bezohlednost a sobectví.

Nezávislá žurnalistka Naomi Klein ve svém odstavci „Haiti strádá, kapitalismus je ve střehu“ varuje před politikou instituce Heritage Foundation (HF), největšího konservativního think-tanku na světě, který má velký vliv na politiku USA. HF je známý zneužíváním podobných katastrof k protlačování nepopulární pro-korporativní agendy. Neuplynulo ani 24 hodin od zemětřesení na Haiti a na webových stránkách instituce se objevilo: „Kromě poskytování okamžité humanitární pomoci se USA nabízí odpovědět na tragické zemětřesení na Haiti přetvořením (re-shape) dlouhodobě dysfunkční vlády a ekonomiky, jakož i ke zlepšení vnímání Spojených států v regionu.“ Později byl tento výrok změněn na méně provokativní. Jaká výhoda elektronického slova oproti tištěnému. Nezbývá než dodat, že USA přetvářejí haitskou politiku a ekonomiku již od počátku vzniku 'samostatného' státu. V roce 1995 si Haiti dokonce vysloužilo uznání od Mezinárodního měnového fondu a ocitlo se na prvním místě, co se týče „volného obchodu“ mezi zeměmi karibské oblasti.



A přece se točí

Závěrem a s hlubokým znechucením nad světem, ve kterém žijeme, musím poukázat, jak pilíře kapitalismu vydělávají na tragédii největších rozměrů. Bankovní domy při realizaci finančních sbírek si tradičně ponechávají 3% ve svých trezorech. Díky charitativním sbírkám vydělají jenom v USA průměrně 250 milionů dolarů ročně. „Nemám pochyb o tom, že na finančních darech od lidí jsou vydělávány miliony a miliony, a to je velmi neefektivní a nehospodárné,“ prohlásil Ken Berger, ředitel organizace Charity Navigator. Tiskoví mluvčí Visa a American express odmítli sdělit, zda zvažují zříci se profitu z katastrofy na Haiti, nebo ze všech charitativních akcí. Teprve po velkém tlaku některých novinářů slíbily některé bankovní domy, že se vzdají části bankovních poplatků. Naposledy tak učinily po ničivé tsunami v roce 2004. Podrobněji o kauze píše korporativní novinářka L. Basset. Nezbývá než doufat, že praktiky kapitálu a některých charitativních institucí neodradí lidi od solidarity s oběťmi přírodních katastrof z chudých, ale i rozvinutých oblastí.

-----
Mnoho prostoru tragédii bylo věnováno v internetových denících Czech Free Press a Britské listy.