SRPEN 1988: Největší manévry paktu NATO

BONN 18. srpna 1988 (ČTK) - Přes 340.000 příslušníků ozbrojených sil Spojených států, NSR a dalších zemí paktu NATO se zúčastní série podzimních vojenských manévrů Autumn Forge, jež se budou konat od začátku září do konce listopadu převážně na západoněmeckém území. Půjde o nejrozsáhlejší vojenské manévry v dosavadní historii paktu NATO, do nichž bude zahrnuto na 20 jednotlivých pozemních, leteckých a námořních cvičení.

Série začíná leteckým přesunem 17.000 příslušníků amerických ozbrojených sil a velkého množství bojové techniky ze Spojených států do NSR. Tato operace nazvaná Reforger-88 se má uskutečnit v době od 28.srpna do 20.září.

Prakticky po celé září bude v jižních částech NSR mezi městy Heidelbergem, Stuttgartem, Mnichovem a Norimberkem probíhat cvičení pozemních jednotek Certain Challenge za účasti 124.000 vojáků.

Na dobu od 2. do 14.září je plánováno cvičení Landesverteidigung-88, jež se bude konat v Porýní-Falci za účasti 30.000 příslušníků Bundeswehru a asi 3000 amerických a francouzských vojáků.

Demokratická veřejnost NSR se staví proti stupňování vojenských manévrů paktu NATO na západoněmeckém území v době, kdy se podařilo dosáhnout zlepšení vztahů mezi východem a Západem. Jak se zdůrazňuje v prohlášení zemské organizace NKS Bádenska-Virtenberska, nebývalé manévry NATO podkopávají úsilí o uvolnění ve vojenské oblasti a o odzbrojení v Evropě. Destabilizují mezinárodní situaci, pohlcují obrovské finanční a energetické zdroje a poškozují životní prostředí. Komunisté Bádenska-Virtenberska se v této souvislosti obrátili na sociální demokraty s výzvou ke společným akcím za uskutečnění návrhů Jednotné socialistické strany Německa a Sociálně demokratické strany Německa na vytvoření pásma důvěry a bezpečnosti ve střední Evropě. Jedním ze základních bodů tohoto dokumentu je požadavek, aby počet účastníků manévrů nepřevýšil 40.000.

DUBEN 1989: Ke 40. výročí založení NATO

BRUSEL 3. dubna 1989 (ČTK) - Severoatlantický pakt v úterý oslaví 40. výročí svého založení. Pro hodnostáře paktu je to příležitost k mnoha slavnostním shromážděním a hlavně k nezřízené sebechvále. Jedinou myšlenkou oslav tohoto výročí je donekonečna opakovaný názor, že pouze díky politice paktu žije svět více než čtyřicet let v míru. Příspěvek druhé strany, tedy socialistických států sdružených ve Varšavské smlouvě, jakoby neexistoval. Ukázkovým materiálem v tomto duchu je článek generálního tajemníka NATO Manfreda Woernera ve zvláštním vydání časopisu NATO REVIEW. Je to velký chvalozpěv na výsledky politiky NATO, jimiž je podle něj vše, co vedlo k uvolňování napětí ve světě: ať je to sovětsko-americká dohoda o likvidaci jaderných raket středního a kratšího doletu, stockholmský dokument o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti v Evropě nebo nedávno přijatý závěrečný dokument vídeňské následné schůzky Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Alespoň v tomto posledně jmenovaném případě Manfred Woerner připustil, že bychom k těmto výsledkům nikdy nedošli, jak v oblasti humanitární, tak v kontrole konvenčního zbrojení, bez aktivní účasti Sovětského svazu a jeho spojenců.

K oslavám kulatého výročí se zřejmě nehodí připomínat problémy, se kterými se v současné době NATO potýká. V hodnocení činnosti Aliance se neobjevila ani zmínka o vážných rozporech mezi členy v tak důležitých otázkách, jako je tzv. modernizace jaderných zbraní NATO, rozdělení úkolů a výdajů na společnou vojenskou politiku i například hodnocení úlohy Západoevropské unie. Existenci těchto vnitřních rozporů rovněž nepřímo dokazuje neustálé zdůrazňování nezbytnosti udržet Alianci pohromadě, která je označována za základní podmínku pro její vliv na mezinárodní scéně.

KVĚTEN 1989: Summit NATO v Bruselu

BRUSEL 28. května 1989 (ČTK) - Dlouho očekávaná vrcholná schůzka Severoatlantického paktu nebude pouhou oslavou 40.výročí vzniku Aliance, ale ostrou výměnou názorů s nebezpečím rozchodu bez jednotného společného stanoviska. Hlavy států a předsedové vlád šestnácti členských států NATO se v pondělí a v úterý pokusí v bruselském sídle paktu v Evere vyřešit spor, který od října minulého roku dělí NATO na dva tábory:, na stoupence a odpůrce rozhovorů s Varšavskou smlouvou o snížení počtu jaderných taktických zbraní v Evropě.

Spor rovněž hrozí zbrzdit přijetí již dva roky připravované tzv. celkové koncepce NATO v kontrole zbrojení a odzbrojení. Tento obsáhlý dokument stále čeká na dopracování pasáže o postoji NATO k budoucnosti jaderných zbraní v Evropě. Pakt je zajedno pouze v tom, že nedopustí denuklerizaci evropského kontinentu. Na podstatě nebezpečné strategie jaderného odstrašování NATO se tak nic nezmění a dál zůtane v platnosti.

NSR, podporovaná Belgií, Řeckem, Norskem, Dánskem, Itálií a Španělskem, dále požaduje urychleně zahájit rozhovory s Varšavskou smlouvou o snížení počtu jaderných zbraní krátkého doletu. Oprávněně tvrdí, že jako země, na jejímž území je většina těchto zbraní Alianace rozmístěna, má právo mít v jednání o jejich osudu rozhodující slovo.

Spojené státy za těcho podmínek netrvají na nezbytnosti dokončit celkový koncept a jeho dopracování nevylučují svěřit skupině odborníů v NATO. O to větší důraz kladou na vydání společné politické deklarace ke vztahům Východ-Západ. I při její přípravě však na sebe narazily rozdílné názory. NSR například žádá, aby NATO udělalo pro další zlepšení vztahů mezi Východem a Západem při rozšíření hospodářské spolupráce politické gesto v historické chvíli. Spojené státy prosazují podle pozorovatelů víc vojenský charakter deklarace a Francie a Velké Británie jsou pro opatrný přístup k rozšiřování spolupráce se socialistickými státy. Zajedno jsou opět jen v jednom bodě: v deklaraci musí být zvýrazněna úloha Severoatlantického paktu pro zachování více než čtyřicetiletého mírového vývoje v Evropě. Skutečnost, že NATO dá s největší pravděpodobností zelenou výzkumu a vývoji nových jaderných taktických raket, skrývanému pod rouškou nezbytné modernizace jaderného potenciálu NATO, o upřímných mírových úmyslech Aliance nesvědčí.